První v životě

Zánět močáku.

No, všechno je jednou poprvé. Myslela jsem si, že když někdo čurá krev, tak to je už jednou nohou v hrobě (trochu přeháním), ale evidentně ne. Do Brandýsa se mi nechtělo, není tam pohotovost, tak se člověk vždycky musí vetřít někam na oddělení. Ale byli na mě moc hodní (asi když viděli, jak jsem vykulená, že už jsem tou jednou nohou tam).

No nic, dneska už je líp.

Nejde to, nejde to

Měla bych sedět na zadku a psát žádost o grant.

Takže máme perfektně uklizenej kancl a už jsem asi čtyřikrát svačila.

Timemanagement bez timemanagementu

Ráno jsem si myslela, že to nemůžu stihnout. Vůbec jsem nevěděla, v kolik mi jede autobus, nevěděla jsem, kolik času mi zabere škrábání auta, kolik případná cesta pěšky. Rozhodla jsem se jít s dětmi pěšky. Když jsme s Klárkou odcházely ze školky, myslela jsem, že do školy rozhodně přijdeme pozdě.
Ale ne. Klárka v 7:45 vcházela do školy, já přešla náměstí na autobusovou zastávku, abych zjistila, že pan řidič právě nastartoval a odjíždí v 7:49. Další překvápko se dostavilo v Letňanech, kdy jsem vystoupila a vzápětí nastoupila do přijedší stodesítky.
Prostě bomba. Kdybych to měla naplánované, tak to nevyšlo.

A když už by i člověk začal

tak se to stejně potentuje.

Začít, jenom začít...

pracovat.

Hurá, uff a jejda

Vedoucí týmu jsem tedy já. Od ledna.

Útěky

Dlážděnou ulicí odskáču po jedné noze
Svezu se s dělníky na popelářském voze
A než vystydne polívka,
budu pryč

Vrátím se na jaře
Přinesu rohlíky
Ohřeju polívku
A začnem od píky

Přítel alkohol

Někdy mám chuť pít, abych se necítila tak sama.
Jindy zas, abych zvládla to, že sama nejsem.

Raději nepiju.

Podzimní vzpomínání

Milý V.,
asi je to opravdu podzimem, někdy na mě, vzlášť když jedu sama v autě, přicházejí smutné nálady. Ta dnešní byla věnovaná Tobě, možná proto že se blíží to smutné výročí. Už dávno s tím nebojuju, nechám to prostě přijít a odejít, vlastně to tak míň bolí.

Ze začátku jsem myslela, že se z Tebe zblázním. Zvláštní soužití s tchánem na víkend. Z legrace jsem říkala, že zatímco jiné ženy mají tchýni, já mám tchána. Postupně jsme si ale dokázali nějak vymezit prostor a když se narodily děti a já zůstala doma, musím přiznat, že jsem každý pátek netrpělivě vyhlížela Tvoje auto. Těšila jsem se, jak Klárka začne jásat, jak na ni budeš ťukat a dělat opičky přes sklo dveří do zahrady. Byl jsi prima dědeček. Vzpomínám, jak jsi s ní sel ředkvičky nebo sázel brambory, jak ses dokázal přizpůsobit jejímu tempu (já už bych dávno vyletěla z kůže a od práce ji vyhodila). Škoda, že Filda byl tak malý. Ví, že měl dědu, pozná Tě na fotkách, ale nevím, kolik si toho pamatuje. Doufám, že je vidíš, když Ti občas "mávají do nebíčka". Já sice nemávám, ale občas na zahradě přeruším rozdělanou práci, obrátím oči k nebi a ptám se, jestli to dělám dobře, někdy žádám o radu a občas, když se mi něco na zahradě povede, si představuju, jak by ses na to díval Ty.

Nevím, jestli bylo vůbec v lidských silách tě zachránit. Snažím se jen věřit, že jsem udělala všechno, co jsem mohla. Už to budou tři roky.

To byl den

Měla jsem odpolední, takže jsem ráno zavařila lečo (ze čtyř kilo rajčat a dvou kilo paprik) a uvařila omáčku pro patnáct lidí na víkend. Tak tak jsem stihla uklidit a svištěla jsem do práce. V práci angličtina, dopisování restů, komunita s klienty, dlouhý rozhovor s paní, které není dobře. Večer k holičce, na velký nákup a ve 22:30 jsem konečně doma. Manžel už spí. Není to obvyklé, tak bych čekala aspoň vzkaz, ale nic. No nic. Půjdu douklidit ten nákup, namazat svačiny a snídani na zítra, připravit dětem oblečení, hodit do pračky montérky, zjistit, z kolika kilo masa se dělá sekaná pro těch patnáct lidí, do sprchy a pak snad konečně spát (pokud jsem teda nezapomněla na něco veledůležitého). Uklidit nádobí po večeři. Jo.

A to jsem si ještě vymyslela, že budu psát žádost o grant. Asi místo toho spánku.

Multitasking

Tak včera se mi docela dařilo zároveň zavářet mošt, uklízet, prát, upéct koláč, uvařit, rozvozit děti na správné kroužky ve správný čas a na nic a na nikoho nezapomenout :-) A to prosím všechno tak nějak najednou.

Dneska se mi povedlo dělat zároveň topinky a "péct" koláč v mikrovlnce a u toho rozvazovat Fildovi nafouknutý balónek. No hádejte? Topinky jsem musela hodně oškrabat, aby šly jíst. Koláč vypadá proti tomu včerejšímu fakt hnusně a mám pocit, že se zítra slepice pomějou. No a nebohého syna jsem nakonec sprdla, co mě s tím otravuje, když dělám večeři...

Takže co budeme dělat? Odborně řečeno budeme ELIMINOVAT MULTITASKING, čili SOUSTŘEDIT SE VŽDY JEN NA JEDNU VĚC V ČASE. Schválně matky, která si to můžeme dovolit?

Citové konto

Je dost v mínusu, pane Covey, protože když se s váma někdo baví a v půlce věty začne po Skypu psát odpověď někomu jinému, tak se to fakt těžko vydejchává.

Abych se nepolitovala, když už u toho počítače sedím, že?

Stíhám?

Skoro to vypadá, jako že možná ano. Dům (aspoň přízemí) je konečně v takovém stavu, že bych se nestyděla pozvat i nečekanou návštěvu. Prádlo je vyžehlené a dokonce i uklizené. A upekla jsem bábovku (a předevčírem ořechové řezy). No jo, jenomže jsem už od pondělí s Fildou na ošetřovačce, to za prvé, a za druhé jsem od pondělí, nepočítám-li krmení zvířat a dnešní sběr jablek, nesáhla na zahradu. Takže nevím. V pondělí jdeme na kontrolu a od úterka začne opět kolotoč.

Ale zase se to třeba bude líp udržovat (:-))

Zamyšlení

Jim Rohn: "Buď zažíváte bolest z denní disciplíny, nebo zažíváte bolest z nesplněných úkolů."

Au.

Sbírání jablek

mám docela ráda. Tedy, když je takové hezké odpoledne, jako dnes, sluníčko svítí, tráva je suchá... není moc hniláků :-)

Děti tedy ze začátku vypadaly, že mi pomůžou, ale asi po deseti minutách sbírání (pouze pěkných jablek samozřejmě) si šly hrát. Takže když pak Klárka přišla, že udělali skřítkům domeček a že aby skřítkové nemuseli nic dělat, tak jim teď sbírají jablíčka a oříšky... tak hádejte, kam jsem ji s těmi skřítky poslala (do háje samozřejmě).

Srovnáno v hlavě

Včera jsem si musela přiznat, že fakt hodně stojím o to být vedoucí týmu. Na druhou stranu jsem si jistá, že když jí nebudu, prdlajs se stane. Jenom budu mít o šéfa víc :-)

Jsem skoro na dně

koše se žehlením ;-)