Obvinění

Ne, vážně si nemyslím, že nechci pořádat u nás doma "čajovny" nebo že k nám nechci zvát kamarády...

Jenom mě prostě štve, co se kolem toho vždycky strhne. Půl roku nikomu nevadí, že není utřený prach a všude se válejí věci. Najednou se to musí vyřešit během jednoho dne. Jednak už mě to fakt nebaví a druhak už to takhle nechci.

Modlitba

Dopila jsem kafe, na chvíli si položila hlavu do dlaní a v tu chvíli se objevila myšlenka: "Děkuji Ti Pane, že je můj život takový, jaký je."

Musela jsem se nad tím zamyslet. Samozřejmě si nemyslím, že by můj život nemohl být lepší, jen jsem ráda, že jsem tam, kde jsem, že snad tuším nebo začínám tušit, kam jdu a proč.

Oblázky

Protože Velké kameny byly původně zamýšleny jako blog o osobní produktivitě, cílech, plánování a vůbec o tom uspořádávání života tak, jak o tom píšu ve svém profilu, rozhodla jsem se přesunout drobnější každodenní poznámky sem.
Velké kameny nekončí, jen zde bude asi méně článků. Nejspíš to nějak souvisí s tím rovnáním věcí v životě...

Tak jsem se normálně rozbrečela

když jsem zjistila, že si ten sníh vůbec neužívám, že pořád ještě ani trochu nemám vánoční náladu a že se vlastně na ty Vánoce moc netěším.

To bude asi tím, že jsem šla dělat těsto na perníčky a došel mi moučkový cukr. Nebo tou bílou blbostí, co už se zase sype z nebe.