Krkavčí matka

Tak jsem ji poslala do školy. I když včera paní učitelka "nenápadně" prohlásila: "Klárko, ty nějak kašleš." I když to samé řekla družinářka odpoledne. Jo kašle, taky má ráno zelené nudle. Taky se to během dne vždycky zlepší. Taky jí jinak nic není, je veselá a do školy se těší.

Taky jsem už druhý týden sama doma (ach ty konference), jedna kolegyně má dovolenou a druhá je od úterka nemocná.

Taky se těším na víkend. Doufám, že bude hnusně, zalezem do deky a budeme se kurýrovat u pohádek.

Mám ho!

Konečně jsem dodělala do použitelné verze můj vysněný DIY Franklin-Covey diář. Zatím tedy pouze listopad a prosinec (trošíčku nám došel toner...), ale i tak mám velkou radost.
A teď si zalezu do postýlky a budu si přepisovat a organizovat a plánovat a cíle stanovovat... no jo, každej máme nějakou úchylku.

Blackout

Řádně vyděšena novinovým hrozením blackoutem jsem se manžela vyptala, jak se teda přepojuje ve sklepě kotel, abychom mohli topit koksem a nezmrzli tu, kdyby něco, když on si odjíždí do Říma. Při té příležitosti jsem byla přezkoušena, kde že máme hlavní uzávěr vody (za pět).

Že se rozbije něco tak obyčejného, co se sice rozbíjí celkem pravidelně, ale co jsem ještě nikdy nespravovala, jako je třeba zavírání kurníku na fotobuňku, to mě teda fakt nenapadlo.

Holt mi k ranní a večerní rutině tento týden přibude ještě přebrat funkci fotobuňky.