Rebarbora

Malinkatá.

Fialky

Petržílka

Roste.

Černé zlato

Kompost, no.

Denivka - vařené hlízy

Když už jsem ji omylem vytáhla, tak jsem ji taky uvařila a ochutnala. Příště budu vařit kratší dobu ( tentokrát to bylo 10 minut) a přidám sůl. Jinak chutná dobře, trochu oříškově.

Ale nejlíp

se mám já ;-)

Dobyt

Další strom v zahradě je dobyt.

Dítě obětí experimentu

Dnešní oběd... Kdybyste to, tak jako já tak kořeny pampelišek jsou hořké. Ale jinak to asi bylo děsně zdravý.
Mně to i chutnalo, Filda vzal na milost čočkovku, nad kterou se tu dva dny ksichtí, protože je v ní čočka.

Kejchání a kašlání

Štve mě to. Všimli jste si, že se z některých gest, která měla sloužit k ochraně okolí, stala pouze gesta? Schválně se podívejte, jak si dnes lidé, kteří ve vaší blízkosti kýchají nebo kašlou, dávají ruku před pusu. Často je to jen zcela neúčinné gesto, náznak, že něco takového je asi slušné udělat, nicméně bacily na kapénkách se rozletí všude kolem. A kolik lidí k tomu použije kapesník? A kolik z těch, co ho nepoužijí si aspoň pak umyjí ruce? Znám třeba dost lidí, kteří si nemyjí ruce, ani když přijdou domů z práce nebo když přijdou do kanceláře z prostředku hromadné dopravy.

Ne, nejsem nijak úzkostně čistotná. Neběhám doma s dezinfekcí a nejsme očkovaní na každou blbost. Jenom mě štve, jak jsme pořád nachcípaní.

Mimochodem, všimli jste si, kolik lidí dnes mluví s plnou pusou?

Denivka

Člověk ani neví, co mu roste před prahem :-)

Teda takhle

v deset dopoledne... Tak to mám po luxování  :-)

Do polívky

Tak na napasení to zatím nestačilo, ale polévku to krásně oživilo.
(Kopřivy, lístky sedmikrásky, jitrocel, kerblík a nať zapomenutého česneku.)

Půjdeme se pást

"Klárko, proč škubeš ty sedmikrásky? Tak je aspoň jez."
"Cooo?"
Beru jí kvítek a názorně ho strkám do pusy.
Zkouší to taky: "Jé, Filipe, koukej, co jím."
Zkouší to taky.
Mňam.

Takhle to dělala babička

Poklady

Kerblík, pažitka, kopřivy.

Permakulturní Bože,

promiň. Ano, hrabala jsem zahradu. Jako polehčující okolnost budiž mi přiznáno, že jsem tím zamulčovala maliny, které rostou hned vedle a tudíž to nevozila nikam daleko :-)
Snad poprvé jsem dělala něco na zahradě aspoň částečně podle svého. Prima pocit.

Bílkový chlebíček

Peču dost často, pokaždé když se nahromadí dostatečné množství bílků, tedy šest.

Špatná matka?

Asi nejhorší na světě.

Začalo to ranním přesvědčováním Filipa, aby laskavě snědl antibiotika. Bohužel jsem si dovolila dát je do stříkačky (protože jsem ho šla budit a představa, jak nad ním stojím s vrchovatou lžičkou a ukecávám ho se mi moc nezdála). Prý je sní, jen když je dám na lžičku - jenže to už jsme zkoušeli minule, dala jsem a pak čtvrt hodiny řešil, že jsou hnuuusnýýýý.
Psaní úkolů s nemocnou prvňačkou.
Snaha chvíli pracovat (aspoň to, co fakt hoří), když oni se mají dívat vedle na pohádku a nejsou schopni se vejít ani na rozložený gauč a hádají se a perou a ječí, když by měli být v klidu.

Mám chuť jít do prádelny a rozmlátit si hlavu o betonovou vanu.

...

Nemám se ráda, nemám ráda tenhle svět.

Ach jo. Ono to zase přejde, já vím.