Kdyby nám někdo řekl, že tenhle postřik je na dřepčíka úplně skvělej nebo že tyhle granule vyhuběj všechny slimáky široko daleko, asi bychom to neřešili a šli to vyzkoušet. Ale zeleninová polykultura? Zvýšené záhony? Permakulturní zahrada?
Já nevím. Vím jen, že mám hrozně málo času. Vlastně ne, mám ho tolik, co všichni ostatní - každý den přesně 24 hodin, 1440 minut. Nechci už svoje minuty utrácet s myšlenkou na "až někdy"... Nechci se těšit na víkend, kdy si možná (a spíš ne), urvu pár svých minut pro sebe. "Až někdy" znamená NIKDY.
Tradiční hospodaření s plevelem, rytím a postřiky tak, jak jsme ho zdědili po předcích je naše komfortní zóna. Nic jiného neumíme. A máme strach to dědictví jen tak zahodit, protože co když to nové nebude fungovat. Co když nebudeme mít dost svých brambor na celou zimu? Co když nebudeme mít česnek? Co když... jednou předáme dětem stejný balvan. Zahradu, kterou jsme si vlastně ani moc neužili.
Vystoupit z této komfortní zóny bude vyžadovat odvahu. Odvahu obhájit si, hlavně sami před sebou, že smíme jít jinou cestou.
Žádné komentáře:
Okomentovat