úterý 17. srpna 2010

Batoh...

... byla první věc po budíku, kterou jsem ráno uviděla. Tak tedy jedeme. A zase cítím jak nechci. Až budu tam, bude to dobrý, ale odjet je vždycky hrozně těžký. Nerada opouštím děti, i když mě někdy pěkně lezou na nervy. Na druhou stranu nemůžu neodjet - těší se na pět dní s babičkou. Nerada opouštím domov.

Žádné komentáře:

Okomentovat