Plantární aponeuróza

Tak se tedy jmenuje ono bolestivé místo na mojí patě. Je to tuhý vaz, který v plosce nohy chrání všechny šlachy, cévy a nervy, upíná se do hrbolu patní kosti. Zánět tam prý nemám, jen podráždění, což se prý nesprávně nazývá plantární fasciitida a mělo by se nazývat fascióza. Jako bonus jsem se dozvěděla, že mám ploché nohy a to jak podélně, tak příčně. To za dvě hodiny čekání stojí, ne? Ke všemu jsem si mohla prohlédnout svoji patní kost na monitoru počítače.
Takže tak. Pravděpodobně to způsobila zvýšená zátěž při běhání v kombinaci s tím platfusem. Mám si prý pořídit vložky do bot. Sama paní doktorka je prý má i do pohorek a dokonce i do lyžáků. Léčit se začíná ultrazvukem, další metody prý eventuelně přijdou na řadu později (doufám, že nebudou potřeba).

Dodatek: Podle toho, co mi MUDr. řekla v ordinaci, tam zánět nemám. Ve zprávě pro rehabilitaci ho tam mám. Můžu si asi vybrat.

Sobotní běh

V sobotu chtěly moje dvě empétrojky jít běhat se mnou. Dostali tedy helmičku a kolo a vyrazili jsme na silničku (do lesa jsem si netroufla, jednak pro malýho daleko a hlavně pořád prší, takže tahat kola kopřivama se mi nechtělo). Sice to byl tentokrát fakt "výklus", protože Filda mi nestačil ani omylem - a to jsem si myslela, jak pomalu běhám - ale ty nervy! Kdepak, raději zůstanu osamělým běžcem :-)

Ranní ptáče...

... dál doskáče, ale víc toho sežere (mám vyzkoušené) a dřív chcípne (to se uvidí). Ale moc by se mi hodilo se takovým ranním ptáčetem stát. Zvláště, když to má samé výhody.

Ale vážně, za chvíli skončí manželovi dovolená a kde já budu se svým večerním běháním, když se zase začne vracet v sedm večer a později. Navíc bych tu večerní půlhodinku raději věnovala dětem a vzhledem k té naší prvňačce si myslím, že to bude i potřeba.
On vlastně v mém případě není až takový problém vstát ráno dříve, jako spíš dostat se večer dříve do postele. So make it a habit :-)

Takže vyhlašuju nový (další) boj! Asi by se to dalo stihnout tak, jak píše Dominik Dědíček ve svém komentáři. Takže od zítřka pěkně vstávání v pět dvacet a protože mi 4-5 hodin spánku určitě stačit nebudou, tak pěkně po desáté do postele :-)

Zrcadlo, zrcadlo...

Ráno jsem se při oblíkání koukala do zrcadla a lidi, já jsem fakt zhubla :-) Miluju běhání, nejen, že si báječně odpočinu, ale asi si budu muset přidělat do pásku další dírku, vážně mi začínají padat kalhoty.

A recept?

Teda kromě toho běhání... Vlastně už nic moc. Nežrat do bezvědomí a jídlo si vychutnávat. A to mi docela jde.

Kachna

Tak prý jsem indický běžec. Říká někdo, kdo za mnou jel chvilku autem. Prý se u běhání moc klátím a spotřebuju moc energie... a já si celou dobu myslela, že o to tu právě jde :-) Kdepak zatím kašlu na styl, zatím jsem ráda, že se dokážu nezastavit a doběhnu až domů.

Běh - povinná součást duševní hygieny v sociální práci :-)

Včera jsem byla v práci od rána a zastavila jsem se až někdy ve čtyři odpoledne, kdy došla Andrea pro čínu a konečně jsme se najedly teplého jídla. A pak to zase pokračovalo... v poslední době nebývá moc takových dnů. Domů jsem dojela docela vyšťavená, ale už v autě mě napadlo, že až usnou děti, nebylo by špatné vyměnit ranní jogging za večerní.
Nechtělo se mi běžet obvyklé tři a půl kilometru po asfaltu, tak jsem si řekla, že ty louže u remízku nějak přeskáču a bahna snad nebude tolik. Nakonec jsem to oběhla kopřivama, jak říkala babička - nebudu mít aspoň "regma". Vzala jsem to k silnici a podél kasáren k lesu, tam jsem zjistila, že se mi ještě chce a kupodivu ještě můžu a tak jsem si oběhla i kousek lesa po pískové pěšince.
Doma jsem si natrhala rajčata, dobromysl a okurku, udělala si salát a pak se s čistou hlavou pustila do úklidu... než se to trochu podělalo, ale to jindy.
Běh by měl být součástí pracovních povinností každého sociálního pracovníka :-)