čtvrtek 9. září 2010

Za sedmnáct minut? Ani omylem!

Úplně mě dostala Diny popisem, jak vypadá jejich ráno. Dostat se za 17 minut se třema dětma z baráku, to je nad moje chápání. Holt kdo umí ten umí.

Já vstávám v 5:30 a dělám Klárce a manželovi svačinu, připravím snídani, když jsem hodně dobrá (málokdy), zvládnu se i proměnit v člověka. Když o tom teď tak přemýšlím, fakt nevím, co mi na tom trvá 45 minut...

V 6:15 budím děti a následuje naše čtvrthodinkové mazlení-tulení, kdy si povídáme, co koho dnes čeká, co se třeba komu zdálo a tak. Pak je vyženu z postýlek a snažím se aby se oblékli, věci mají připravené od večera. Klárka většinou sedí a čučí, Filda se válí na zemi a kňourá. Obvykle nám to s různým stupněm mojí pomoci zabere aspoň deset minut.

Pak snídaně. Když jedí to, co jsem připravila, je to OK. Občas se snaží diskutovat, ale v posledních dnech se mi to podařilo docela vychytat. Jenom je potřeba je dozorovat, aby fakt jedli a neodbíhali k hračkám, nekoukali kde co lítá a Filda aby místo jídla nemluvil.

Tak v sedm jsme najedení a je třeba donutit Klárku, aby si rozčesala vlasy a nehrála si, culíčky/copánky, pak přimět oba aby se dostavili do koupelny a vyčistili si zuby. Doobléknout děti, obléknout matku. Na verandu a botičky - Filda je tradičně hledá, většinou jsou na druhé straně lavičky, než se usadil. Nastupování do auta, odjezd.

Zhruba v 7:35 opouštíme školku a kolem 7:40 jsme ve škole.

Potřebovala bych to tak o 10 minut zrychlit.

Žádné komentáře:

Okomentovat