Sociálně zdatní

Děti byvše "vykázány" od jedněch sousedů (viz níže), kam se sice došly v sobotu omluvit, ale kam je stejně chvíli nepustím, hnedle v sobotu dopoledne adoptovali jiné. Tedy - F. jezdil na kole po ulici a každému koho viděl, oznamoval, že má svátek - vydělal si pytlík medvídků a pro sebe i pro ségru sáček s bonbóny a velikonočním zajíčkem. V neděli se nakvartýrovali k Marečkovi a když jsem si pro ně před obědem šla, seděli spokojeně všichni se strejdou v obýváku, venku se sušily Fílovy mokré ponožky a tento mi spokojeně oznamoval, že měl "dětský pívo, mami." Odpoledne tam chtěli znovu, to už mi bylo blbé, tak jsem to zatrhla. Za chvíli přišel, jestli tedy, když nemůže k Markovi, nemohl by k Lucince - ne, drahý, mohl bys být také chvíli doma se svou pracující matkou. Opět zmizel a vrátil se se slepenou cyklistickou helmou, že tam měl prasklinu a strejda měl zrovna rozdělaný lepidlo... Auuu. Skončilo to tím, že mi přinesly od souseda naproti kytku - prý F. řekl, že by rád měl jednou taky takové pivoňky a pan doktor mu řekl, aby si vybral. Já vím, to jsou výhody vesnice, jen na to nějak nejsem zvyklá, je mi to blbé apod. Musím se naučit přijímat a být prostě vděčná.