Jak nás vidí

Rodina podle F.

Poklona

Tak jsem minulý týden odcházela od klienta a jak si tak házím na záda batoh on obdivně pronesl: "Téda, vy jste ženská jak... bomba!"
A to jste mě ještě neviděl skládat dřevo, pomyslela jsem si.

To jako vážně?

Tak jsem se ptala H., kdy jsou příští týden v televizi "fotbaly", které bude chtít vidět, abych si naplánovala žehlení na jiné dny. V poslední době se mi totiž několikrát stalo, že jsem měla dobrou vůli to prádlo udělat, ale než jsem přečetla dětem pohádky, už běžel v telce fotbal a u toho já prostě žehlit neumím. Tak prý si to přece on může pustit bez zvuku a já si můžu stoupnout zády, aby mě to nestresovalo.
Přiznávám, že to mě tedy vystresovalo rovnou.

Rodinné vztahy

To je, vážení, někdy fakt hnus.

Velcí

Filda zaplul mezi kluky ve školce, jako kdyby dva měsíce prázdnin ani neexistovaly a nějaké mávání mámě ho ani nenapadlo.
Klárka mě otráveným "mámí" a mávnutím ruky zahnala, když jsem jí u šatny chtěla dát pusu.
Tohle jsou jejich světy, už jsou velcí (aspoň než zase bude bouřka a připlíží se v noci do naší postele).

Hroby

Tak jsme zase dostali, že nechodíme na hřbitov. Nechodíme no.
Jednak třeba pro mě to není zrovna přirozené, protože my měli hroby vždycky daleko a jezdili jsme tam většinou jen na dušičky, a jednak asi vzpomínáme jinak.
Byli jsme teď pět dní v Alpách a já vím, že tchán tam byl s námi. Protože kdyby žil, nejspíš by tam s námi byl. Já na něj tedy myslela hodně a vím, že H. ještě víc. Byl tam, stejně jako je se mnou, když se hrabu v záhonech nebo když sbírám spadaná jablka a vzpomínám, jak jsme je sbírávali spolu a povídali si. Zakloním hlavu, podívám se k nebi a někdy i malinko zamávám.

Sleva jako prase

Šicí stroj

Dnes jsem se konečně odhodlala a odvezla ho do servisu. Potřebuje chudinka trochu vyčistit a poštelovat. A já už se moc těším, až se mi vrátí zpátky a občas spolu strávíme příjemný večer.

Když jsem sama doma

můžu si uvařit i takovouhle ňamku.

Vysoký podíl pohanky

Komu se nelení

Někomu se zelení, i když se mu lení.

Hnusní slizáci

Tohle je (byla) včera zasazená dýně Hokaido.

Ovečky modelky

Ovce

Tak je konečně máme.
Jsou úplně blbé. Zvláště ta, co mi dnes drcla do vrátek, zdrhla na zahradu, proběhla se záhonem s cibulí, záhonem brambor, vysokou trávou, to vše několikrát, a nebýt souseda, který mi přišel na pomoc, asi ji tam naháním Ještě teď.
Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla?

Pampeliškový sirup

Léčba bylinkami : -)

Téda, to byla dneska depka! A přitom stačilo 11 skleniček pampeliškového sirupu. Vyrobit, ne vypít.
Foto snad zítra za světla.

Pocity viny

Jak jsem jen mohla být tak hnusná? Omluvila jsem se, bylo a je mi to opravdu líto, ale copak to stačí? Copak to dokáže smazat všechno, co jsem řekla před tím? Jak se vůbec nějaká žena může takhle chovat ke svému nemocnému manželovi?

H. teď lítá někde po doktorech, nevolá a já se tu bojím a je mi všeho tak líto.

Sopka

Jsem zlá, příšerně. Je toho na mě moc, mám pocit, že jsem na všechno sama (jen si mít s kým promluvit, sakra), nevím, jak z toho ven a koušu.

O víkendu už to muselo ven. Bouchla jsem jak sopka a chrlila lávu. Co na tom, že H. byl nemocný, aspoň nemohl nikam zdrhnout a konečně musel poslouchat, co říkám. Prý je taky ve stresu. Já to chápu, ale já se snažila tolikrát to řešit, tolikrát s ním mluvit. On jen přijde domů, vezme si k večeři noviny a mlčí. Už to bude víc než rok, kdy jsem o tom začala poprvé, možná skoro dva.

Je toho tolik - doma neuvěřitelnej bordel. Když jedu z práce, bolí mě břicho už dopředu, jak se mi nechce domů. Prý tak to ukliď. Ano, už jsem se párkrát vyhecovala, občas nám uklidí moje zlatá tchýně, když hlídá děti, ale co to má za cenu, když to nevydrží víc než dva týdny? Já přece nechci, aby myl podlahu, záchod, utíral prach... Bohatě by mi stačilo, kdyby si uklidil po sobě. Prý můžu v úterý, když odpoledne nemám nic já ani děti, přijet z práce a hodinu a půl uklízet a pak je teprve jít vyzvednout. Chápete to? V úterý někdy chodíme ze školy a školky pěšky, krmíme kachny nebo se stavíme na hřišti, pak jdeme na zahradu nebo dělat něco společně doma (třeba večeři, něco upéct nebo vyrobit). No a obvyklá rutina - úkoly, králíci, teď přibude i zahrada. V pondělí a ve čtvrtek mají děti kroužky, ve středu já odpolední. Mám se vzdát úterního odpoledne kvůli umyté podlaze?

Obdivuju Amélii, jak to zvládá, možná bych si neměla stěžovat, ale spíš se inspirovat. Zase tak těžké to tedy nemám.

Tohle jsem asi potřebovala, trochu se vypsat, snad někdo "poslouchá". Začínám mít zase chuť se s tím porvat. Jednou to dokážu, vím to.

"Hřeju si dlaně o hrnek čaje

a ty jíš párek s hořčicí za skleněnou zdí."

Znáte to někdo? Tahle básnička vyšla kdysi v Pionýru (nebo už to byl Filip?) v rubrice o mladých básnících. Bohužel si nepamatuji ani jméno autorky, vím jen, že to byla dívka. V poslední době na ni často myslím.

Pokračovala v tom smyslu, že ta zeď je hladká, jen v jednom místě je klika, ona se zvedne a stiskne tu kliku, zeď se zhroutí a střepy se jí zaryjí do těla - celá zakrvácená se dopotácí k němu a on se jen ironicky podívá. Vrátí se tedy na své místo a když se otočí, ta stěna je tam znovu, neporušená, jen klika spadla na zem. Zvedne ji, potlačí touhu vyhodit ji z okna a uloží ji na dno zásuvky, "co kdyby někdy".

Kolik té holce mohlo být? Šestnáct? Jak to mohla tak přesně vědět?

Mamí, já nemůžu dolů

Faster

Dnes jsme na angličtině mluvili o tom, jak žijeme stále rychleji. Přemýšlela jsem cestou domů, jak to vlastně není dobré, jak ráda bych zpomalila.
Doma jsem za 20 minut stihla svačinu (sníst), přečíst novinové titulky, sbalit dětem věci na kroužky, uvařit vajíčka na večeři a napsat tento post. A teď mě omluvte, letím pro děti a na nákup : -

Ráno jdu běhat

;-) ráno vstanu s půjdu běhat. A proč to sem píšu? Takový malý neškodný donucovací prostředek... ehm motivační jsem chtěla napsat.

Sedmikráskový sirup

To teprve bude.

Rebarbora

Malinkatá.

Fialky

Petržílka

Roste.

Černé zlato

Kompost, no.

Denivka - vařené hlízy

Když už jsem ji omylem vytáhla, tak jsem ji taky uvařila a ochutnala. Příště budu vařit kratší dobu ( tentokrát to bylo 10 minut) a přidám sůl. Jinak chutná dobře, trochu oříškově.

Ale nejlíp

se mám já ;-)

Dobyt

Další strom v zahradě je dobyt.

Dítě obětí experimentu

Dnešní oběd... Kdybyste to, tak jako já tak kořeny pampelišek jsou hořké. Ale jinak to asi bylo děsně zdravý.
Mně to i chutnalo, Filda vzal na milost čočkovku, nad kterou se tu dva dny ksichtí, protože je v ní čočka.

Kejchání a kašlání

Štve mě to. Všimli jste si, že se z některých gest, která měla sloužit k ochraně okolí, stala pouze gesta? Schválně se podívejte, jak si dnes lidé, kteří ve vaší blízkosti kýchají nebo kašlou, dávají ruku před pusu. Často je to jen zcela neúčinné gesto, náznak, že něco takového je asi slušné udělat, nicméně bacily na kapénkách se rozletí všude kolem. A kolik lidí k tomu použije kapesník? A kolik z těch, co ho nepoužijí si aspoň pak umyjí ruce? Znám třeba dost lidí, kteří si nemyjí ruce, ani když přijdou domů z práce nebo když přijdou do kanceláře z prostředku hromadné dopravy.

Ne, nejsem nijak úzkostně čistotná. Neběhám doma s dezinfekcí a nejsme očkovaní na každou blbost. Jenom mě štve, jak jsme pořád nachcípaní.

Mimochodem, všimli jste si, kolik lidí dnes mluví s plnou pusou?

Denivka

Člověk ani neví, co mu roste před prahem :-)

Teda takhle

v deset dopoledne... Tak to mám po luxování  :-)

Do polívky

Tak na napasení to zatím nestačilo, ale polévku to krásně oživilo.
(Kopřivy, lístky sedmikrásky, jitrocel, kerblík a nať zapomenutého česneku.)

Půjdeme se pást

"Klárko, proč škubeš ty sedmikrásky? Tak je aspoň jez."
"Cooo?"
Beru jí kvítek a názorně ho strkám do pusy.
Zkouší to taky: "Jé, Filipe, koukej, co jím."
Zkouší to taky.
Mňam.

Takhle to dělala babička

Poklady

Kerblík, pažitka, kopřivy.

Permakulturní Bože,

promiň. Ano, hrabala jsem zahradu. Jako polehčující okolnost budiž mi přiznáno, že jsem tím zamulčovala maliny, které rostou hned vedle a tudíž to nevozila nikam daleko :-)
Snad poprvé jsem dělala něco na zahradě aspoň částečně podle svého. Prima pocit.

Bílkový chlebíček

Peču dost často, pokaždé když se nahromadí dostatečné množství bílků, tedy šest.

Špatná matka?

Asi nejhorší na světě.

Začalo to ranním přesvědčováním Filipa, aby laskavě snědl antibiotika. Bohužel jsem si dovolila dát je do stříkačky (protože jsem ho šla budit a představa, jak nad ním stojím s vrchovatou lžičkou a ukecávám ho se mi moc nezdála). Prý je sní, jen když je dám na lžičku - jenže to už jsme zkoušeli minule, dala jsem a pak čtvrt hodiny řešil, že jsou hnuuusnýýýý.
Psaní úkolů s nemocnou prvňačkou.
Snaha chvíli pracovat (aspoň to, co fakt hoří), když oni se mají dívat vedle na pohádku a nejsou schopni se vejít ani na rozložený gauč a hádají se a perou a ječí, když by měli být v klidu.

Mám chuť jít do prádelny a rozmlátit si hlavu o betonovou vanu.

...

Nemám se ráda, nemám ráda tenhle svět.

Ach jo. Ono to zase přejde, já vím.

Hnusná žlutá tabulka

alias statistický výkaz MPSV byla právě (po více než hodinovém skřípění zubů, zkonzumování balíčku grahamového chleba a vypití pořádného hrnku kafe) odeslána, kam patří.
Bohužel tedy nikoli ke všem čertům, ale na ministerstvo.

Depka?

Co udělá sociální pracovnice, když je jí tak nějak těžko na duchu? Asi jak která. Já zavřela dveře, zula boty a se zavřenýma očima jsem se snažila uvědomit si kontakt chodidel se zemí a tu tíhu přenést dolů, do podlahy. Jenže dneska to nějak nefungovalo. Tak jsem ty oči otevřela a zjistila, že mám na fusekli díru. A bylo po depce.

Ztížené pracovní podmínky

Klárka je nemocná, takže jsem zůstala doma a jako obvykle se snažím zvládat aspoň práci na počítači. Hm. Už jsem ji naučila háčkovat a drátkovat, jen abych měla chvilku klidu.
Tak si s tou prací sedla vedle mě a poté, co jsem jí vysvětlila, že mě fakt nezajímá každých 30 vteřin informace o tom, co říkal Blesk McQueen, tak si aspoň zpívá.
No jo, já vím, hlavně že už jí je dobře :-)