a ty jíš párek s hořčicí za skleněnou zdí."
Znáte to někdo? Tahle básnička vyšla kdysi v Pionýru (nebo už to byl Filip?) v rubrice o mladých básnících. Bohužel si nepamatuji ani jméno autorky, vím jen, že to byla dívka. V poslední době na ni často myslím.
Pokračovala v tom smyslu, že ta zeď je hladká, jen v jednom místě je klika, ona se zvedne a stiskne tu kliku, zeď se zhroutí a střepy se jí zaryjí do těla - celá zakrvácená se dopotácí k němu a on se jen ironicky podívá. Vrátí se tedy na své místo a když se otočí, ta stěna je tam znovu, neporušená, jen klika spadla na zem. Zvedne ji, potlačí touhu vyhodit ji z okna a uloží ji na dno zásuvky, "co kdyby někdy".
Kolik té holce mohlo být? Šestnáct? Jak to mohla tak přesně vědět?
Žádné komentáře:
Okomentovat