Zase jsme měli štěstí. Cestou na hory mi v Německu na dálnici pod kola vběhl jezevec. Tedy, manžel říká, že to byl jezevec, já jen pak zahlédla v dálce u krajnice ležet docela velké zvíře. Já ho totiž naštěstí neviděla, takže jsem se mu nezačala vyhýbat. Měla jsem jen pocit, že jsme přejeli něco fakt velkého. Honza v autě za mnou ho bohužel viděl, jak se od našeho auta kutálí na ně. Skončili v příkopě, ale kromě auta se naštěstí nikomu nic nestalo.
Honzovo auto bylo pojízdné, tak jsme se vrátili do Čech a celou cestu zvažovali, zda jet či nejet, kde vzít druhé auto a kdo do toho půjde podruhé. Nakonec jsme si u Filipa a Stáni upekli pizzu, prospali se a vyrazili v oslabené sestavě ještě s Dášou.
Žádné komentáře:
Okomentovat